Blog

Vítejte na mém blogu. Nejvýstižněji mne asi popsala na stránkách online magazínu Inspirante, na jehož vzniku se podílejí převážně lidé se zdravotním (či jiným) znevýhodněním, Marie Zemanová.

Čtenář si asi všimne, že můj život byl velmi rozmanitý a rozhodně ne nudný. A jak jsem občas ve svém okolí či při prezentaci lidí na Fb zaregistrovala, že v kolonce vzdělání mají napsáno „Škola života“, napadl mne k tomu příměr – všichni jsme ve škole života! Jenže bychom si měli dělat také jako ve škole po vyučovací hodině přestávky, vylítat se – tedy pohybovat se, sníst si svačinku a trochu se zregenerovat. Při delší přestávce si též hrát. Neberme se v tom našem životě příliš vážně!

Moje celoživotní vzdělávání směrovalo nějak k osobnímu rozvoji, poradenství, psychologii a také pak i moje pracovní zaměření. Tato oblast mi přináší radost a pocit naplnění. Je pravdou, že od dětství jsem měla ráda švihadlo, které ztělesňovalo „mikrofon“. Zřejmě proto, když dostanu mikrofon do ruky, cítím se s ním jako ryba ve vodě, když jsem ta „ryba“. Při přednáškách mi vyhovuje do něj mluvit a nenamáhat si tolik hlasivky. Lépe se pak pracuje s hlasem.

K dalším tématům, která mne baví a také jsem je studovala, je ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL. Dle mého mínění to je oblast témat, kterými by se měl zaobírat každý člověk, protože v určitém období života chtě nechtě se ho tyto věci začnou dotýkat bytostněji. A je dobré jim rozumět a umět si pomoci. Již před lety jsme tedy s kamarádkou fyzioterapeutkou vymýšlely projekt, kde bychom realizovaly svoje dovednosti, společně ještě s vizážisty a školenými kosmetičkami. Být krásní, zdraví, vitální i duševně zdraví – to byl již tehdy naznačující trend při naší spolupráci s firmou, která se kráse a zdraví věnovala a je ve světě jedničkou.

Pak se náš život ubíral různými cestami a já svůj sen o takovém projektu stále měla v srdci. Jednoho dne jsem si zakoupila doménu Institut zdraví a pohody. Léta jsem si ji platila. Jen vytvořit vlastní stránky a uskutečnit svoje představy jsem upozaďovala. Vymlouvat se na rakovinu a její návraty by bylo slabošské. To já jsem se věnovala více druhým. Mívali přednost. S pochopením i této svojí slabosti jsem se ale myšlenky na institut nepustila. Jednoho dne – shoda „náhod“ přinesla do mého života splnění letité touhy napsat knihu, v níž bych mohla vepsat věnování mému milovanému muži.

Letos na jaře 2020 se mi touha změnila ve skutečnost. I díky této knize jsme se setkali s manželi Ivanou a Standou Stebilovými, kteří se nakonec stali mými manažery v některých aktivitách. Díky Standovi mám dnes i tyto stránky. Zajímavá shoda „náhod“, ale tak to v životě často chodí. Díky těmto náhodám budu moci na svých stránkách s čtenáři blogu sdílet některé zkušenosti se zvládáním jistých životních strastí, bolestí či jenom emocí, které neumíme zpracovat, ale chceme je řešit jako problém. Což nevede ke kýženému efektu. Nebo jen se podělit o věci, které dokážou prozářit život.

Co mne k tomu vede? Od kdysi poradkyně osobního rozvoje, pak vojenské psycholožky, jsem se dostala až k onko-psycholožce. Také takový uskutečněný sen. Takže trošku těch zkušeností a vědomostí bych asi mohla mít. Nebylo by na škodu, kdybych si to, co jsem nabyla, si nechávala jen pro sebe!?! Zvlášť, když mnohdy slovo, které nám pomůže, si nemůžeme říci sami.

Děkuji za Váš čas. Zuzka


  • Vítejte na úvodních stránkách ke speciálnímu softwaru pro jedinečnou osobnost.

Vítejte. Je to program pro Vás. Protože, buď už to víte a jenom si to nyní připomínáte nebo to berte jako novou informaci, Vy jste jedinečná osobnost! Stejný člověk jako Vy na celé naší planetě prostě není. Jste jedinečná osobnost, jste originál. Bez ohledu na to, co si o tom myslí jiní lidé kolem Vás. Bez ohledu na to!

Proč speciální software? Protože, když si opravdu najdete chvilku pro sebe a budete ji věnovat sobě, na chvíli se opravdu zastavíte, tak si uvědomíte, že vlastně jste skvělá bytost. Vy to víte, už jste na to určitě někdy přišli. Jenže se stává, že naše okolí nás už kdysi přesvědčovalo o tom, že to tak není. Občas se našel (či ještě nachází) někdo, kdo v nás potřeboval vytvořit pocit, že nejsme tak dobří, že nám něco nejde, že tohle neumíme, že takové ambice nemáme mít. On si tím zvýšil svoje sebevědomí a na nás se snažil přehodit své mindráky. Mnozí mají takovou zkušenost z dětství či mládí. A pokud se takových dobrých duší našlo více, máme v sobě dost dobře naprogramované takovéto vzorce našeho chování.

Co nám tyto vzorce chování dnes dávají? No přeci tu informaci, že nejsme dost dobří! Opět nám dávají zakusit ten pocit malosti, vlastní neschopnosti a zase vyvolání domněnky, že na to nemáme.         

DOST! To BYLO! Proto je tu speciální software. Pro Vás. Vy, jenom Vy rozhoduje o tom, co se svým životem uděláte, jakou váhu budete situacím kolem sebe dávat, co Vy si budete o té dané věci myslet, jak moc Vás to potěší či zasáhne. (Varianta potěší je určena i pro Vás).

Jste jedinečná a skvělá osobnost, se všemi schopnostmi, které si přejete mít.

Dnes mnoho lidí přesně ví, co nechce. Co nechce, aby bylo, co nechce, aby měli, s kým se nechtějí stýkat, co nechtějí dělat. V tom je ale ten ZÁSADNÍ PROBLÉM. „Původní verze softwaru“ zachycovala naše přání. Ale nezachycovala správně sloveso – „nechci“. Předcházející verze plnila požadavky vyřčeného, ale takovou „drobnost,“ že toto právě „nechceme!“ – nerozlišovala. Něco jsme si přáli, tak nám bylo vyhověno.

Váš nový speciální software od Vás pouze chce, ať Vaše komunikace (Vaše vnitřní či s Vaším okolím) je ve stylu co vlastně CHCETE, CO SI PŘEJETE, kterým směrem se to má ubírat.

Proto věnujte občas chvíli sami sobě. Pozastavte se a uvědomte si svá přání, svoje vize a své plány, KAM má Váš život směřovat.

V čem je rozdíl mezi člověkem úspěšným a spokojeným a člověkem neúspěšným a nespokojeným? Jednoduše to lze vyjádřit v pěti slovech. Neúspěch daného člověka spočívá v těchto pěti slovech: „Neměl jsem na sebe čas“.

Když si dáte tu chvilku sami sobě (málokdy Vám ji dá někdo jiný – jen Vy sami se rozhodujete, která ta chvilka to bude), pohodlně se posadíte a chvíli se zaměříte na svůj dech. Prostě si uvědomíte jenom svoje dýchání. Na určitou dobu se oprostíte od všeho kolem. Že to nejde? Oprostit se od všech problémů? Ale vždyť už máte vlastní speciální software.

Tak zkuste, jak funguje. Když budete chvíli sedět, zavřete si oči, ty lehce nasměrujete nad úroveň obočí, soustředíte se na svůj vlastní dech. Nejprve se nadechněte pravou nosní dírkou, chvíli dech zadržíte a pozvolna vydechujete levou nosní dírkou. Pak nádech levou nosní dírkou, zadržet chvilku, výdech pravou nosní dírkou. Po té nádech oběma dírkami najednou. Zadržet dech, výdech.  A zase nádech pravou nosní dírkou, výdech levou. Nádech levou, výdech pravou. Nádech oběma, výdech oběma. Vše děláte při zavřených očích a přitom si cestu vzduchu představujete. Pokud cvičení uděláte poctivě, dostane se Vám toho krásného prožitku, že na ostatní věci skutečně nemyslíte. Alespoň na chvíli se dokážete odpoutat od všeho, kromě vlastního dýchání. Je to na Vás! Tento software to umožňuje.

A po té si můžete uvědomit, že Váš život je opravdu ve Vašich rukou. Že se vyplatí mluvit o tom, že: „Já jsem … skvělý, zdravý, milovaný, milující, šikovný, finančně zabezpečený, výborný na angličtinu“, no prostě na spoustu věcí. Že jsem úspěšný a šťastný člověk. A protože toto je program speciální – tak pokud by Vám to ještě nešlo přes pusu – ani při vnitřní řeči Vás samotného se sebou – tak tady je jedna novinka. Pokud by to čistě náhodou nešlo vyslovit, tak zde uvádím jednu pomocnou (alespoň pro ten začátek) speciální větu. Tady je: „Líbí se mi představa, že jsem … skvělý, zdravý, milovaný, milující, šikovný, chytrý, finančně zabezpečený člověk, …“ a tento SPECIÁLNÍ SOFTWARE to bere jako fakt. A VY TOMU MŮŽETE VĚŘIT.  /Občas se k tomuto odstavci doporučuji vracet.

A pokud si při vnitřní komunikaci sami se sebou začnete říkat myšlenky o tom, co chcete, aby se uskutečnilo, o událostech, které chcete, aby se tak vyvíjely, výborně! Speciální software ve Vaší mysli už funguje! Mluvit máme o tom, co chceme. Jasně definovat svou PŘEDSTAVU! Tuto představu si VIZUALIZOVAT. Nejlépe co nejpodrobněji s mnoha detaily. Naše podvědomí pracuje v obrazech. A TOUŽIT po ní. A svou představu zasadit do přítomného času. TEĎ.

Pro začátek tu máte tu kouzelnou větu „Líbí se mi představa, že jsem, že mám, že se mi daří, že umím, ….

Tak a už to jen nezkoušejte, už TO PROSTĚ TAK DĚLEJTE.

Jste jedinečná bytost!  Hodně zdaru při práci s tímto softwarem přeje Zuzka.


CHOVEJ SE JAK ALPSKÁ KRÁVA!

Někdo by se mohl při doporučení „CHOVEJ SE JAK ALPSKÁ KRÁVA!“ urazit. V mých textech či doporučeních hovořím často o tom, že si máme říkat, KAM to naše úsilí má směřovat. Neříkat si, co NEchceme, aby bylo, co si NEpřejeme. Mnozí lidé takto nastavení pak často zažívají velká zklamání. Já se také musela učit říkat JAK si přeji, aby to bylo. Také se mi to postupně plní jako jim, jen u toho zažívám pocit štěstí, pocit návratu sama K SOBĚ.

Při loňské léčbě cytostatiky jsem musela zrušit společnou dovolenou s mým sourozencem v alpské přírodě, na kterou jsem si pořídila zbrusu novou horskou obuv. A drahou. Dovolila jsem si na sobě nešetřit. Pořídila jsem si kvalitu.

Dovolená v Alpách se nekonala, ale boty v krabici byly. Mohlo mě to naštvat. Mohla jsem nadávat nad vyhozenými penězi. Náš život však není jen o splněných CÍLECH. Štěstí přichází mnohdy jako vedlejší produkt, když se něčemu věnujeme jakoby nic. Když si užíváme té CESTY, která sice na vrchol směřuje, ale mnohdy ho nemusíme dosáhnout. I CESTA je totiž CÍL.

Abych nebyla moc smutná, obula jsem si jednoho večera vysoké boty do hor, vzala nové hůlky a vyrazili jsme s manželem večerním sídlištěm. Taková malá procházka. Já tehdy ani moc chodit nemohla. Spíš jsem se to zase učila. 

Ale jak hovoří dr. Martin Pospíchal na webu linkos.cz o vlivu naší psychiky na lidskou imunitu a rovněž o příznivém účinku pobytu v horách, živila jsem v sobě NADĚJI, že snad někdy. Tak alespoň Krušné hory, tam je také krásně a účinek na imunitu se musí dostavit!

Letos, kdy jsem opět prošla náročnou léčbou cytostatiky, která u mě mají jistý příznivý účinek na metastázy, jsem však dala svým botám možnost vyzkoušet alpský terén! Ale nevyrazila jsem se zdatnou částí rodiny pokořit třítisícovky, zůstala jsem ten den na chatě, že se budu „placatit“ v prostoru našeho vysokohorského ubytování. V krásném okolí, i tam dýchat horský vzduch. Jenže pár set metrů pod chatou u uzavřené lanovky polehávaly na louce krávy. Alpské krávy. Pěkně rostlé, s nádhernýma očima, vychutnávaly si odpočinek po pastvě. S gurmánským výrazem sobě vlastním přežvykovaly a nenechaly se rušit. Občas se nějaká přemístila. Pokud to byla ta s velkým zvoncem na krku, zazněla po okolí kouzelná melodie tvořená zvonkohrou.

Přálo mi počasí, spolu s vrcholky Tauernských Alp vytvořilo nádheru, jež se rozhostila i v mém srdci a duši. V jednu chvíli se objekty mého pozorování zvedly a začaly se přesouvat. Nahoru. Do těch „krpálů“, do stoupání, které by i leckterou lidskou bytost odradilo. Postupovaly pomalu, za zvuku zvonů, tu se zastavily, něco spásly, vybraly si mezi oblíbenou krmí a nádherně pestrou paletou alpských květin. Neremcaly, nebučely, neskuhraly, prostě BYLY. A přitom se dostávaly do stále vyšších poloh. A já šla též, občas je pozorujíc. Mým cílem bylo být venku. Šla jsem po cestě k vrcholku, kam směřovala lana lanovky. Ještě kousek, jako ty krávy. Občas jsem se na prudkém kopci zastavila, vědomě dýchala do břicha, zklidnila tepovku, pokochala se přírodou, vyfotila místní skalničky, užívala si „ta panoramata“. Uvědomovala jsem si okolní krásu, která se rozhostila i na duši. Prostě jsem BYLA. 

Krávy už byly hodně vysoko. Já též. „Ještě trochu bych také mohla,“ řekla jsem si. S přestávkami, abych si uvědomila tu krásu kolem. Pestrost barev a druhů květů, odlesků kamenů na cestě a kolem ní. Jen jsem šla. Pak už zbývalo jen pár metrů, za zatáčkou se schovával vrch. A mně se „najednou“ podařilo dojít až na samotný vrchol Schareck a zvádla přitom několik set metrů převýšení. Byla jsem ve výšce 2604 m n. m. Jako nic. 

Neznalý věci by se mohl při doporučení „CHOVEJ SE JAK ALPSKÁ KRÁVA!“ nahněvat. Já už vím, že to je doporučení k houževnatosti, nadhledu, umět si vyhovět, občas se zastavit, vychutnávat si darů, které jsou kolem nás, postupovat pomalu, ale jistě. Mnohdy tolik nepřemýšlet, nebrblat, ale více si VĚDOMĚ VŠÍMAT. Jen to dělat. JEN BÝT! I CESTA je CÍL.

.