Vítejte na mém blogu

Čtenář si asi všimne, že můj život byl velmi rozmanitý a rozhodně ne nudný. A jak jsem občas ve svém okolí či při prezentaci lidí na Fb zaregistrovala, že v kolonce vzdělání mají napsáno „Škola života“, napadl mne k tomu příměr – všichni jsme ve škole života! Jenže bychom si měli dělat také jako ve škole po vyučovací hodině přestávky, vylítat se – tedy pohybovat se, sníst si svačinku a trochu se zregenerovat. Při delší přestávce si též hrát. Neberme se v tom našem životě příliš vážně!

Moje celoživotní vzdělávání směrovalo nějak k osobnímu rozvoji, poradenství, psychologii a také pak i moje pracovní zaměření. Tato oblast mi přináší radost a pocit naplnění. Je pravdou, že od dětství jsem měla ráda švihadlo, které ztělesňovalo „mikrofon“. Zřejmě proto, když dostanu mikrofon do ruky, cítím se s ním jako ryba ve vodě, když jsem ta „ryba“. Při přednáškách mi vyhovuje do něj mluvit a nenamáhat si tolik hlasivky. Lépe se pak pracuje s hlasem.

K dalším tématům, která mne baví a také jsem je studovala, je ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL. Dle mého mínění to je oblast témat, kterými by se měl zaobírat každý člověk, protože v určitém období života chtě nechtě se ho tyto věci začnou dotýkat bytostněji. A je dobré jim rozumět a umět si pomoci. Již před lety jsme tedy s kamarádkou fyzioterapeutkou vymýšlely projekt, kde bychom realizovaly svoje dovednosti, společně ještě s vizážisty a školenými kosmetičkami. Být krásní, zdraví, vitální i duševně zdraví – to byl již tehdy naznačující trend při naší spolupráci s firmou, která se kráse a zdraví věnovala a je ve světě jedničkou.

Pak se náš život ubíral různými cestami a já svůj sen o takovém projektu stále měla v srdci. Jednoho dne jsem si zakoupila doménu Institut zdraví a pohody. Léta jsem si ji platila. Jen vytvořit vlastní stránky a uskutečnit svoje představy jsem upozaďovala. Vymlouvat se na rakovinu a její návraty by bylo slabošské. To já jsem se věnovala více druhým. Mívali přednost. S pochopením i této svojí slabosti jsem se ale myšlenky na institut nepustila. Jednoho dne – shoda „náhod“ přinesla do mého života splnění letité touhy napsat knihu, v níž bych mohla vepsat věnování mému milovanému muži.

Letos na jaře 2020 se mi touha změnila ve skutečnost. I díky této knize jsme se setkali s manželi Ivanou a Standou Stebilovými, kteří se nakonec stali mými manažery v některých aktivitách. Díky Standovi mám dnes i tyto stránky. Zajímavá shoda „náhod“, ale tak to v životě často chodí. Díky těmto náhodám budu moci na svých stránkách s čtenáři blogu sdílet některé zkušenosti se zvládáním jistých životních strastí, bolestí či jenom emocí, které neumíme zpracovat, ale chceme je řešit jako problém. Což nevede ke kýženému efektu. Nebo jen se podělit o věci, které dokážou prozářit život.

Co mne k tomu vede? Od kdysi poradkyně osobního rozvoje, pak vojenské psycholožky, jsem se dostala až k onko-psycholožce. Také takový uskutečněný sen. Takže trošku těch zkušeností a vědomostí bych asi mohla mít. Nebylo by na škodu, kdybych si to, co jsem nabyla, si nechávala jen pro sebe!?! Zvlášť, když mnohdy slovo, které nám pomůže, si nemůžeme říci sami.

Děkuji za Váš čas. Zuzka