Smetáková Terapie

Když chceme v životě něčeho dosáhnout, potřebujeme mít cíl. Není nutné mít vše do detailu rozpracováno. Je však důležité vědět, kterým směrem se naše snažení bude ubírat. Naše tužby něco dokázat, někam se dostat, zdolat nějaký ten vrchol, nás pohání za splněním těchto přání.

Jenže život nám někdy přinese do cesty nejednu překážku, kterou musíme zdolat, chceme-li se na náš pomyslný vrchol dostat. A někdy to může být v danou chvíli i nad naše síly.

Jako by tmavá mračna pokryla oblohu a my najednou nevidíme slunce. Takovému stavu jsem říkala šedé vidění světa. Nejenom, že jsem ztratila z dohledu svůj cíl, ale byla doba, kdy jsem měla i pochybnost, že za těmi mraky se ještě slunce vůbec schovává. Že tam stejně je, i když já ho v danou dobu nevidím.

Ztratit cíl ze svého dohledu, a ještě mít pochybnosti o jeho možném dosažení, nás může odchýlit od naší cesty či nás svést dokonce na scestí. Když se k tomu přidá ještě strach, tak se k tomu někdy přidá i to, že člověk začne pochybovat sám o sobě.

Druhé jsem už kdysi směrovala k tomu, že: „Když máš problém, napiš si to. Popiš svůj problém. A už to není problém. Je to VĚC K ŘEŠENÍ.“ Jako vhodné doporučuji věci, které nám vyvolávají strach, pojmenovat. Tím, že si pojmenuji věc, která mi dělá starosti, si mohu formulovat i otázky, které je třeba řešit. Formulovaná otázka je určená k nalezení odpovědi. Často tyto odpovědi nenajdeme někde v knihovnách, u druhých. Jsou uloženy uvnitř. Odpověď najdeme mnohdy v sobě.

Připadá mi to jednoduché. Ale co když šedé vidění světa opanuje mysl a tělo se chce někde schoulit, ramena mám svěšená, záda shrbená a uvnitř je malý bolavý človíček, jež postrádá sílu na zvládání vrcholů, které si kdysi s takovou radostí vytyčil k dosažení?

Po mnohaměsíčním depresivním období jsem jednoho dne objevila řešení, které mi napomohlo rozehnat ty tmavé mraky a zase uvidět slunce. Jsem naturelem pozitivistka, ale i mne dokázalo třetí opětovné setkání s rakovinou převálcovat. Co mi osobně pomohlo? „SMETÁKOVÁ TERAPIE“ – moje vychytávka jak vyzrát na šedé vidění světa.

Zde je návod k použití:

Chytím násadu od smetáku před tělem oběma rukama (asi 80 cm od sebe) a pomalu ji dávám přes hlavu až za ramena. Chce to vydržet minutu až dvě a dýchat. Člověka to donutí se narovnat, rozevře se hrudník. Vy se musíte nadechnout. Dýchání je najednou hlubší, intenzivnější. Když vydržíte doporučenou dobu, změní se celkové psychické ladění. Po těle se rozlije příjemný pocit. Nejdokonalejší formou je doplnění celého procesu úsměvem – ne tím vnějším, ale i vnitřním.

Nebo si můžete prostě jen stoupnout a při rozpažení rukou si zároveň říkat slova „síla a láska“ a navodí se obdobný efekt. Smetákovka se mi líbí proto, že dřevěná násada od smetáku mi tehdy napomáhala hrudník opravdu rozevřít a dřevo prostě nepovolilo. Ale to ohromné mračno ano.

Jak říkávám: „Nestačí jenom recept znát. To jsou pak jenom kecy!“ A takových řečiček slyšíme kolem sebe spoustu. Jde o to i recept používat. Protože pokud si zvykneme uplatňovat nápomocné recepty i tehdy, když nám je ještě hezky, vybaví se nám jejich nápomocná síla v době, kdy se nám může hodit. Nezmizí nám cíl a zůstane i světlo.