Téma emocí mne provází často. Je spjato s tématy, kterým se věnuji. Emoce jsou naší odpovědí na okolní svět. Mají jistou dynamiku. Není to problém. Naše emoční stavy nelze řešit jako problémy. Emoce si vytváříme my sami a nejlépe se s nimi vypořádáme za porozumění jejich zrodu. No ale jak zjistím, že se něco děje? Že právě teď se „něco“ tvoří a za chvíli mne dané emoce pohltí? Třeba i uvědoměním si toho, jak se právě nyní cítím. „Tak na to já nemám čas!“ slýchávám. „Musím ještě tolik věcí stihnout, musím odevzdat, musím, musím“ a tlak na náš výkon stoupá a tím i hladina našich stresových hormonů.
Naše tělo je optimálně vytvořený model. Význam slova optimum najdete na netu jako „nejvýhodnější, nejlepší stav, okolnost, podmínka; nejpříznivější podmínky pro život organizmu“. To je povzbudivá zpráva. Jsme vytvořeni vlastně naprosto ideálně a navíc každý jak osobitý originál. Optimálně, ale sériově. Připodobním to k autu.
Optimální prostředek pro náš přesun odněkud někam. Když má ale auto podávat lepší výkony, tak se „vytuní“ a má úplně jiné parametry. Závodní auto Formule 1 má jiné servisní prohlídky, jinou nadstandardní péči. Jenom při výměně kola kolem něho je minimálně pět odborníků. Dostává to nejkvalitnější palivo, má upravené jízdní vlastnosti, které se stále posuzují a seřizují. Náš sériový model mnohdy jede na prázdnou nádrž, protože nesnídá, oběd sní v poklusu a ještě s mobilem vedle talíře. Možná si občas „vytuníme“ karosérii lepším make upem a kvalitnějším nočním krémem. Pak si ještě mnoho lidí huntuje tělo ve snaze zhubnout či ho dát sportem do kondice. A také časem ve víru událostí nezastaví v boxu ani na přezutí nových pneumatik. Běžecký guru Miloš Škorpil říká svým novým svěřencům: „Chceš-li zrychlit, zpomal!“ To je přesně věc, kterou si spěchající člověk nechce připustit. Jede na plný plyn a ve snaze nedělat chyby jich dělá ještě víc. Jeho sériový model začíná upadat.
Rozvíjet zodpovědnost za svůj života a mít svoje emoce pod kontrolou znamená: dovolit si denně na pár minut se pozastavit, zklidnit se, uvědomit si, jak se v tento okamžik cítím, co se ve mně odehrává a zda svému sériovému modelu dávám pauzu i na kvalitní servis. Zda doplňuji pohonné hmoty. Naše základní veličina je DECH. Oproti všemu je zdarma. Díky kvalitnímu dýchání umožňuji tělu dokonalé okysličení a tím umožňuji i dobrou práci jeho orgánů. Pokud jsme byly dětmi, mohlo platit, že za své pocity nejsme zodpovědní. Je čas ale převzít plnou odpovědnost za své emoce a pocity.
Zase začínáš s tím svým dýcháním?! Ano, dech je to, co nás provází již od našeho narození. Dech bude i to poslední, co tady uděláme. Jenže my se postupným vývojem stahujeme, zadržujeme dech, snažíme se mít ploché břicho a nedovolíme si do něj pořádně dýchat. Chodíme ohnutí, stažení pod tlakem událostí. Takže si svoje břišní orgány postupně dusíme a nedopřejeme jim pořádné prokysličení. O sezení u počítače ani nemluvím.
Pochopit svoje emoce a uvědomit si jejich zrod nám pomůže i VĚDOMÉ DÝCHÁNÍ. Zastavit se přes den na malou chvilku, narovnat se, udělat pořádný dlouhý výdech. Poté si dopřát nádech a výdech, nejlépe třikrát za sebou, napít se neperlivé vody. Nepíšu již dopřát si pořádný nádech. Protože tělo samo zatouží po pořádném nadechnutí. A možná se stane, že vás i něco objevného napadne. Protože jste svému modelu dopřáli lepší palivo. Možná nám i trochu pomůže začít být SÁM/SAMA SEBOU. Bez ohledu na to, co si o tom myslí ti druzí.